Dobrou noc, dceruško...

Good Nihgt, my daughter...

Jako dítě jsem milovala noční košile až na zem a připadala si v nich jako princezna. Je tedy jasné, proč jsem dcerce ušila zrovna takovou košilku. Biobavlněná jablíčka mi vzhledem k věku už opravdu začínají případat pyžamoidní, tak jsem je spotřebovala pro jistotu celá a vyšlo to opravdu skoro až na zem.

Důležitá je hlavně ta korunka s "diamanty". Přiznala jsem, že mám doma nalepovač kamínků a bylo obrovské těšení a dlouhé vybírání a pečlivý dohled mé malé asistentky. Nemám nejmenší tušení, jak budou hot fix kamínky držet při běžném nošení a praní, ale když už dcerka viděla, kolik to dá práce, třeba za ně aspoň nebude tahat (nebo naopak bude a s klidem mi odpoví, že jí je tam přece můžu nalepit znovu... opice jedna moje malá).

 A ještě jeden letní set. Podobný se teď několik sezón osvědčil, je už letos docela naknop a pěkně jetý (taky slouží 3. léto). Slečna si akorát přála tentokrát bez rukávů.

A nakonec obyčejná lehká košilka pro mě, z modalu tuším od Moraviatexu. Látku jsem kupovala dceři, ale bylo mi vysvětleno, že ti zelení motýlci na ní nevypadají dobře. No co, mě se líbí a můžu svou starou, kde už se objevilo pár dírek, vyhodit.

Se dívám, že jsem teď jela ve fialové vlně. Hlavní je, že mám spotřebované 3 látky, protože skříň už praská v pantech. Začínám zjišťovat, že se mi přece jen trošku mění vkus, některé kousky nakoupené s předstihem už mě neoslovují tolik jako před lety a z některých vzorů mi ty děti vyrůstají...