I letos se pod naším stromečkem objeví něco málo šitého.
Tentokrát začneme od nejmladší, mikina se srnečkama, moderní volnější střih. Dcerka už dlouho pokukovala po této látce u mě ve skříni a škemrala o zpracování.
Dalšího puberťáka snad potěší graffiti. Ze 70cm se dá zvládnout triko ve vel. S a k tomu boxerky. Obě klučičí látky od Dajalatky, jeden z mála e-shopů, které mají výběr látek i pro chlapy.
A neteřince, milující LOL panenky, čepičku.
Nic moc frajerské šití, ale je potřeba došít tepláky, na doma i na ven, i když na ven se vynosí nejdřív na jaře. A je nutné zpracovávat domácí zásoby, žádný nákup nových látek! A fakt se už 2 roky slušně držím, nový materiál nakupuju naprosto minimálně (přesto to na skříni stále není moc poznat).
Nejstarší potomek chtěl tepláky na koloběžku, nohavice dole úzké, aby se nikde nepletly, zdvojená kolena se minule osvědčila, má rád kapsy na zip. Jak je libo, pane.
Druhý je nenáročný, na doma stačí cokoliv, nebránil se ani zelené. Nohavice jsou stejně dlouhé, fotka trochu klame.
Zbytek jakési temně modré teplákoviny vystačil na vel. 134 pro naše číslo tři, vyzkoušela jsem aspoň nové nažehlovačky panenek Santoro. A srdíčkové legíny, vykouzlené z 50cm. To je ale hloupost, kupovat si tak málo!
Ještě pyžamo. Rodina si dost oblíbila spodek z nějakého plátna, flanelu apod.. Zde americké plátno z pozůstalosti po zesnulé patchworkářce, po které jsme jsme před půl rokem rozebírali a odkupovali syslírnu, vršek biobavlna, snad udělá dobře na po covidu rozjetý ekzém.
Dostala jsem látky, vatelín, požadovaný vzor a na mě zbylo ušít dle zadání deku. Přesně 15 hodin práce.
Nejnáročnější bylo prošívání, snažila jsem se dát si záležet a vatelín patřil k těm tužším, což trošku ztěžovalo práci. Namožené ruce od tahání deky pod strojem přičítám hlavně absenci svalů a postcovidovému oslabení. Ale s výsledkem jsem byla já i zadavatelka spokojena.
Mám tu po 2 letech opět pozvánku na naši patchworkovou výstavu, je to odložený 10. ročník! Opět se bude na co dívat, mé kamarádky z patchworkového klubu jsou velmi šikovné a pilné, já přispěla jen drobnostma.
Šikovná designérka a tvůrkyně střihů, Lenka Velebová, letos vytvořila novou verzi adventního kapsáře s typicky českými motivy, přidala k tomu panely na pytlíky na mikulášskou nadílku i na prostírky či běhoun. Protože u ní ráda nakupuji a obdivuji její tvorbu, neodolala jsem a opět objednala, tentokrát jsem dokonce stihla i v rekordním čase ušít.
Jsem vděčná za to, že si někdo dal tu námahu a převedl naše vzpomínky na zimu a Vánoce na můj milovaný materiál. Čím jsem starší, tím pro mě mají tradice větší význam a naštěstí se jim nebrání ani naše dospívající děti.
Adventní kapsář má kapsičky opět poměrně prostorné, do 10 x 9,5cm se vleze jak sladkost, tak nějaká jiná milá drobnost, která zpříjemní čekání na Vánoce. I Mikulášské tašky jsou mi symaptické svou velikostí, protože u nás Mikuláš nakládá hodně ovoce, oříšky, müsli apod. a to je přece jen objemnější.
Ve Scan Quilt jsem obdivovala podobné povlečení, ale bylo mi líto za to dát ty peníze, které požadovali. Když se pak v nabídce jakési skupinky objevily tyto akvarelové květy v metráži, bylo jasné, že si povlečení ušiju prostě sama. Padlo 11 metrů a tady je výsledek.
Šila jsem ho týden v kuse! Ono se řekne, jen rovné šití... ale jenom všechno rovně naměřit a nastříhat! A času bylo jen po chvilkách. Zapínání na zip se mi za ty roky
osvědčilo, i děcka ho mají radši jak zapínání knoflíků. A že je teď podzim? Tak to mi opravdu nevadí:-)
A máme tu nový komplet pro dcerku na chladnější dny.
Vybrala si pandí látku. Už jsem z ní dřív něco šila, takže bylo nutno šetřit každý centimetr a rukávy by vyšly krátké. Zelené manžety jsou tedy tak trošku nouze. Ani ladící zelené nebylo víc, např. na olemování krku, což by se mi docela líbilo. Hotové tričko mi najednou připadalo trochu fádní, takže jsem po hodině šití (tak dlouho mi trvá triko nastříhat, povyměňovat nitě atd.a ušít) další hodinu vyráběla aplikaci, to se fakt vyplatí! Ale doufám, že ve výsledku je triko opravdu zajímavější.
No a ještě legíny. Tady jsem neměla dostatečnou výšku látky, bylo
potřeba vymyslet, jak legíny co nejelegantněji nadstavit. Takže jedna
část nahoře a manžety dole. Nakonec to není na první pohled moc
zřetelné, dcerka stejně žádná krátká trika nenosí (i pod případným
croptopem by vždycky měla něco delšího, móda nemóda, ledviny máme jen
jedny). A nezbytná značka na rozeznání předního dílu, ráno se už
oblékáme za tmy.
