pozadí

úterý 22. prosince 2015

Didaktická kostka

The Didactic Cube


Vrcholem mého předvánočního snažení je didaktická kostka pro dcerku. Už dřív jsem nad takovou kostkou přemýšlela, ale zjistila jsem, že samotný molitan by včetně poštovného byla investice, do které se mi nechtělo. V říjnu si mě však tato jedna molitanová kostka našla sama. Bylo jasné, že se toho musím chopit dřív, než mi dcerka vyroste.



Kostka vznikala pomalu, ve volných chvilkách mezi jiným šitím, najednou bych takový zátah vůbec nedala. Snažila jsem se využít co nejvíce domácích zásob, kupovaná jsou nakonec jen kovová očka na provlékání šňůrky. Využila jsem jak staré karabiny, spony, tak i zbytky filcu, které mi doma zůstaly z tvoření v mateřském centru před lety.




Pejsek se před procházkou musí připnout na vodítko. Je libo zvolit slunečné počasí či zataženo? Na knoflík se pak dá přidělat i odměna pro pejska, pořádná masitá kost.



Příšerka, které se dají střídavě prodlužovat nohy, má pusu na zip. Fikaně jsem pod zip všila kapsičku, která sahá víc jak do poloviny hloubky kostky, takže příšerka může i něco sníst.



Kapsička s páskovou sponou, v ní ukryté základní geometrické tvary. Tvary pak suchým zipem přiděláme na správné místo a procvičíme i pár barev.



Na tuto stranu jsem obzvlášť pyšná, nic podobného jsem nikde neviděla. Myška si zatažením za popruh vyleze z dírky, ale jen do doby, než někdo odepne sponu a vypustí kočku, to je potřeba zatáhnout za popruh na druhé straně a myšku zase rychle schovat!




Klasika, počítání a procvičování barev.



Chtěla jsem zakomponovat provlékání šňůrky popř. zavazování (zatím rozhodně pouze uzel, na mašličky je ještě spousta času), ale botu jsem nechtěla... Až jsem si vzpomněla, jak mě babička učila malovat hvězdu jedním tahem. Babička už nežije, tak to musím dcerku naučit já a apoň je tradiční úkol zase trochu obměněn.



Jsem zvědavá, jestli nabízené aktivity opravdu zaujmou tak, jak jsem zamýšlela a dcerka s kostkou stráví aspoň tolik času, co já vymýšlením a šitím:-) Teď už jen zabalit a počkat na rozzářená dětská očka.

pondělí 21. prosince 2015

Softshellky pro dědečka

The Softshell Trousers For Our Granddaddy


Jsou to tuším 3 roky, co jsem dědečkovi mých dětí koupila softshell s tím, že mu mamka kalhoty ušije... Jediné, na co se mamka, která se roky živila jako dámská krejčová, zmohla, že kalhoty nastříhala. Látka tak ležela a mě to bylo líto. Dědeček je rybář, softshellky by jistě na svých výpravách užil. Před pár dny jsem si polotovar nechala přinést domů a vrhla se na něj.



 Na pásnkých softkách pro milovníka jednoduchosti nemůže být asi nic zajímavého. Přáním byl pouze vyšší pas na zádech a pásek, kterým by se daly regulovat "tučné" a "hubené" dny:-) Popruh pásku prochází vnitřkem kalhot, muž to tak má na nějakých koupených sportovních gatích a systém si chválí. Se zipem a tím vším v pase jsem si jako méně zkušená hrála 2 večery. Tak jen doufám, že dědečkovi kalhoty sednou a oblíbí si je, aby to veškeré čekání a spousta práce nevyšla na zmar.




pátek 18. prosince 2015

Poslední předvánoční zakázka

The last Christmas Commission

Jako tradičně jsem šila aspoň jednu fotkovou deku jako vánoční dárek. Letos jsem si naštěstí zakázky naplánovala celkem šikovně, abych byla bez stresu a zbyl mi čas i na rodinu, která mě potřebuje. Deka s budoucí majitelkou poputuje do zámoří a bude jí připomínat hezké chvíle s blízkými lidmi.


Při sešpendlování všech 3 vrstev dohromady jsem přemýšlela, jak celý quilt prošít. Látka si o to sama řekla, jela jsem linii kolem každého srdíčka. Byla to sice dobrá volba pro celou deku, ale šílená na práci. Tolikrát celou deku pod mašinou otáčet... Ještě, že mám stroj s dlouhým ramenem, ale i tak to bylo dost pracné. S výsledkem jsem ale byla spokojená. Nevím, zda je i na fotkách vidět, jak srdíčka z celé látky jemně vystupují.




Tak, a teď se můžu vrhnout na šití pro mé milé, nápadů a plánů je spousta.