Zavinovací Skotsko

Sukně mi učarovala už dávno na Mintmarketu. Ihned mě inspirovala k ušití podobné. Káro, to jsou především moje vzpomínky na dvoje úžasné prázdniny ve Skotsku... mládí, zábava, tvrdá práce na poli a cestování:-) No a kolovka, tu jsem ještě nešila, moc jsem se na ni těšila, každá princezna má ráda, když se jí sukně pořádně točí.

Káro byly pruhy z jakési partiové prodejny, co kdysi ještě nasyslila maminka. Vlněná látka byla kvalitní, takže jsem se pustila do neviditelného sešívání asi 40cm širokých, různě křivých pruhů. Dobrý test trpělivosti, ale výsledek je, myslím, slušný.

Když si pak ještě pásek našijete od prostředku (nechtělo se vám to stehovat a zkoušet na sobě) a až po oblečení zjistíte, že jeden cíp na zavazování je o 50 cm kratší než druhý, což fakt vypadá blbě, tak si dáte další kolo párání... 

Ale nakonec se nosí báječně, je teplá, pohodlná a rozhodně nepřehlédnutelná.

Polštářkový

Polštářky jsou vděčné téma. Jde s nimi oživit, změnit nebo doplnit každý interiér, navíc je to užitečná věc. Šiju je ráda, jdou si na nich vyzkoušet různé techniky.

Zde jeden cyklistický set, pro dámu i pro pána.

Kočka, oblíbený motiv. Však taky hned zmizela!

A hrátky s batikou, nejdřív pruhy, pak srdíčka. Batiky přímo z Bali doplněné o riflové plátno.

Modrohnědá deka

Krásnou zakázku jsem dostala. Zadané byly pouze barvy - hlavně modrá (tyrkysová), hnědá a rozměr 200 x 160 cm. Prý do modernějšího interiéru. A zbytek byl na mě.

Jen pro představu, tvorba takové deky zabere cca 27 hodin. Je v tom vysrážení a vyžehlení látek, řezání, šití, rozžehlování, sestavení všech 3 vrstev na sebe, prošití, olemování. Výběr a nákup látek do toho nepočítám. Moc bych si přála, aby nová měla majitelka pod stromečkem velkou radost.

Recyklace rifloviny

Už pár let téměř nenakupuju nové látky, ale všichni z okolí ví, že šiju, takže se ke mě občas dostane něco zajímavého. Dostala jsem tašku starých riflí. Co s nimi? No když toho byla plná taška, tak přece další tašky! Ty se hodí vždy.

Inspirovala jsem se na internetu, přidala pár svých nápadů a nuda během prázdnin byla zažehnána.

Návrat

K šití se zase postupně vracím. Děti vyrostly, nyní je každý na jiném stupni školy a na prvním vlastně už není nikdo, tolik o šité věci nestojí. Hodně jsem se pustila do recyklace, pokud něco šiju pro děti, převažuje šedá, černá.

Podařilo se mi trošku přibrat, což velmi vítám. Co tedy s malými věcmi? Nový majitel by se hledal těžko, nerada vyhazuju, radši jsem si z šatů a jednoho z mých prvních triček udělala aspoň kalhotky. 

Trenky ještě stále ocení i dospělí chlapci.

 A jedno obyčejné tričko, co je schopen akceptovat mladý muž.

Jarní parka

Přišlo jaro a s ním i potřeba bundičky pro dcerku. Zapátrala jsem ve svých zásobách softshellu a zjistila, že metr nebo metr dvacet mi už opravdu nestačí. Žluté bylo dokonce jen 30cm! Takže každý díl je velmi pečlivě plánovaný a proměřený, zbylé prostřihy by nevyšly téměř ani na záplatu.

Poprvé, za těch 9 let, co podle Ottobre šiju, se mi stalo, že střih nesedí tak úplně, jak bych si představovala. Je větší a širší. Naštěstí dcerka stále roste, takže kdo ví, jaké teď bude jaro a na podzim jí bude parka pasovat ještě lépe.

Snažila jsem se o pečlivé vypracování a barevné sladění. Protože vzorovaný softshell je z rubu bílý a v kapuci by to rušilo, podložila jsem tyto části žlutým plátnem. Dceři udělala asi největší radost liška jako ozdoba jezdce na zipu.

Nepřehlédnutelná mikina

Jeden náš syn nosí rád výrazné věci, což je oproti klasické černé příjemná změna. Látku dopředu schválil, střih mikiny s klokaní kapsou a kapucí je naprostá klasika, takže úspěch byl zaručen.

Z focení sice moc nadšen nebyl, ale nakonec jsem svolení dostala.