Už pár let téměř nenakupuju nové látky, ale všichni z okolí ví, že šiju, takže se ke mě občas dostane něco zajímavého. Dostala jsem tašku starých riflí. Co s nimi? No když toho byla plná taška, tak přece další tašky! Ty se hodí vždy.
Inspirovala jsem se na internetu, přidala pár svých nápadů a nuda během prázdnin byla zažehnána.
K šití se zase postupně vracím. Děti vyrostly, nyní je každý na jiném stupni školy a na prvním vlastně už není nikdo, tolik o šité věci nestojí. Hodně jsem se pustila do recyklace, pokud něco šiju pro děti, převažuje šedá, černá.
Podařilo se mi trošku přibrat, což velmi vítám. Co tedy s malými věcmi? Nový majitel by se hledal těžko, nerada vyhazuju, radši jsem si z šatů a jednoho z mých prvních triček udělala aspoň kalhotky.
Trenky ještě stále ocení i dospělí chlapci.
Přišlo jaro a s ním i potřeba bundičky pro dcerku. Zapátrala jsem ve svých zásobách softshellu a zjistila, že metr nebo metr dvacet mi už opravdu nestačí. Žluté bylo dokonce jen 30cm! Takže každý díl je velmi pečlivě plánovaný a proměřený, zbylé prostřihy by nevyšly téměř ani na záplatu.
.JPG)
.JPG)
Poprvé, za těch 9 let, co podle Ottobre šiju, se mi stalo, že střih nesedí tak úplně, jak bych si představovala. Je větší a širší. Naštěstí dcerka stále roste, takže kdo ví, jaké teď bude jaro a na podzim jí bude parka pasovat ještě lépe.
Snažila jsem se o pečlivé vypracování a barevné sladění. Protože vzorovaný softshell je z rubu bílý a v kapuci by to rušilo, podložila jsem tyto části žlutým plátnem. Dceři udělala asi největší radost liška jako ozdoba jezdce na zipu.
.JPG)
.JPG)
Jeden náš syn nosí rád výrazné věci, což je oproti klasické černé příjemná změna. Látku dopředu schválil, střih mikiny s klokaní kapsou a kapucí je naprostá klasika, takže úspěch byl zaručen.
Z focení sice moc nadšen nebyl, ale nakonec jsem svolení dostala.
Ježíškovi se musí pomáhat, takže už od listopadu se u nás šilo pod náš i pod cizí stromečky.
Srnečkové pyžamko pro naši ratolest. I česká firma Moraviatex mívá opravdu povedené vzory.
Noční košilky, ta větší pro dcerku, menší pro malou zákaznici, a protože holky jsou parádivé, nesmí chybět ani "drahokamy".
Tričko s creeprem pro milovníka minecraftu. Je náhodou super, když designéři udělají hlavní postavy tak jednoduché.
Nákrčníky na přání, pro mě nový střih, sedí opravdu hezky a hlavně je funkční.
Opět něco pro mé potomky: jeden dostal maskáčkové tričko z bambusu a druhý cyklistické. Spokojeně vypadali oba dva.
Různé trenky, chňapky a podobné drobnosti už nefotím, u nás se totiž šijí hlavně praktické věci.
Jeden ze synů miluje od malička tygry. Neodolala jsem tedy tomuto panelu. Dokoupila další látky hlavně v Ragosu, začala malovat, počítat, řezat a šít. Ono to nešlo tak rychle, celý proces byl na několik měsíců, navíc jsem se snažila pracovat v utajení, tedy pouze v době, kdy potomek nebyl doma.
S velikostí panelu člověk nehne, takže vše dobře propočítat, aby vzor opravdu vyšel. A když nevyjde, tak párat a přešívat. Deka mi dala opravdu dost zabrat. Byl to asi zatím můj nejsložitější projekt. Tak jen doufám, že se bude opravdu líbit a bude se používat, protože to je pro mě ta největší odměna, když věc opravdu slouží.
Asi poslední využití tohoto slušivého střihu pro mou dcerku. Poprvé jsem ho šila pro čerstvě chodící holčičku a teď už je to samostatná školačka. Je to krásné, ale někdy až moc rychlé, ta proměna.
