Boj se žabičkováním

My Fight with Shirring

Před lety jsem po babičce zdědila přes 50 let starou Veritasku s veškerou výbavou pro švadlenky. V šuplících skříně na šicí stroj byla i tenká gumička vhodná na žabičkování, což jsem se konečně rozhodla využít. Navinutí gumičky na cívku proběhlo bez problémů, zkušební vzorek vcelku také, takže mě pak na šatičkách překvapilo, že jsou jakési málo nařasené. Při druhé řadě žabičkování jsem ještě stále doufala, že se to třeba ještě nějak stáhne, ale po dojetí ke kraji a pokusu o stažení jsem si všimla, že ta gumová část je jakási popraskaná a hned mi bylo jasné, proč mi žabičkování pořádně nefunguje. Guma časem zteřela. Takže vypárat a vše znovu s novou tenkou gumičkou zakoupenou v současné době. Druhý pokus dopadl o poznání lépe, hustota nařasení šla po došití i trochu regulovat.

Pamatuju si, že takovýchto šatiček jsem měla v průběhu dětství několik, milovala jsem je. Mamka tehdy šila žabičkování trochu jinak, gumičku si na rubové straně přišila entlem, zatímco dnes se obvykle guma navine na spodní cívku a přišívá se tak jednodušeji.

Krásná látka se světluškama je od Michaela Millera z kolekce Summer night lights. Na tříletou
holčičku stačí přesně půl metru, kdybych si ramínka ustříhla z boku látky, byly by stejné barvy, šatčiky by byly o trošku delší a potřebovala bych 60cm látky. To pro příště:-)