Velký úspěch měl brankářský dres pro malého florbalistu. Při nákupu helmy jsem občíhla, jak jsou dresy šité a překvapilo mě, že to není až tak složité. Internetová kamarádka dodala dresovinu, centimetrový molitan jsem sehnala ve městě, akorát na shánění nápletů už nebyl čas, takže posloužil zbytek z mého trička, díky kterému kluci nakonec poznali, že dres není z obchodu:-)
A když se tak dívám na celou tu hromadu, zas tak málo jich nebylo. Žluté damaškové povlečení pro manželovy rodiče, merino tričko pro dědečka rybáře, trička pro kluky, ježečkové merino bodýčko pro naši nejmladší a protože malé děti oblečení až tak neocení, tak ještě zavinovačku na novou panenku.
Musím udělat antireklamu merinu z Moraviatexu, protože se z něj šije opravdu velmi špatně. Extrémně se kroutí jak na výšku, tak na šířku, kdyby mě látka nestála docela dost a měla bych pro dědečka cokoliv jiného, asi bych se nerozpakovala a látka by letěla do koše. Takhle jsem se dva večery opravdu trápila, tričko naštěstí dopadlo docela dobře. Už bylo v terénu a prý dobrý.
Ten dres! Klaním se a smekám. Na mě působí docela složitě a obdivuju odhodlání k takovému šití. Paráda!
OdpovědětVymazatJežíšek nelenil .-) Jedna věc hezčí než druhá.
OdpovědětVymazatPS: Potěšila jste mě, taky tam kousek merina z M. mám, sice v přírodní barvě, ale asi to bude ten samý matroš :-)