Softshellová bunda, moje první

A Softshelljacket, My First

Kdykoliv jsem viděla pěknou klučičí bundu, vzpomněla jsem si na svoje zásoby ve skříni a slibovala si, že se do nějaké musím pustit sama, abych látky zpracovala. Nejvíc jsem měla černého jarního softshellu, zbytky šedé a limetkovou, takže barevnost byla jasná. Syn má navíc zářivě zelenu barvu rád.

 Prošla jsem Ottobre a vybrala model z čísla 4/2011. Poměřila s doposud nošenou bundou a zdálo se, že stačí akorát prodloužit, protože jsem chtěla praktickou věc, žádnou bundičku do pasu. Střih sedí opravdu výborně. Líbí se mi členění rukávů, které jsou lehce vytvarované a zadní šev jsem využila na všití kontrastní paspulky. Praktické je taky zakončení náplety, do rukávů nefouká, lehce se nakasají, pokud jsou zatím delší a i synek si to pochvaluje.

Popravdě řečeno, bundu jsem šila poprvé v životě. Doposud to nebylo nikdy potřeba, vždy se mi podařilo vcelku výhodně nějakou pěknou koupit a zdálo se mi to dost práce na to, za kolik jsem kýženou věc sehnala. Obdivuji všechny, kteří bundy šijí. Pro mě to byl dvoudenní maratón a hodnota tohoto modelu by byla v ceně výplaty za 2 pracovní dny:-)

Vybraný střih jsem si rozčlenila dle svého návrhu na barevné díly a vymyslela kapsy. Chtěla jsem něco trošku originálního. Dost vymýšlení mi zabralo všití zipu s podložením a jak vše hezky začistit. Ač je můj postup lehce nestandardní, účel plní a vypadá dobře. Příště to zkusím dle rady kamarádky jednodušeji.

Spodní část je všitá do lemovací gumičky a jen lehce nařasená, uvědomila jsem si, že nějaké stahování šňůrkou vlastně vůbec nikdo z rodiny nepoužívá, vždy si ho nastavíme na lehké zřasení a zůstane tak po celou dobu.

Stojáček jsem z vnitřní strany udělala flísový, je to příjemné, teplé, měkké. Celkově vzato synek je maximálně spokojený a já také, bunda vypadá tak, jak jsem si ji představovala, hezky sedí, nakonec jsem nemusela nic upravovat.