Vláčkový kapsář

The Train Organizer

Když mě kamarádka požádala o ušití kapsáře pro její holčičky, netušila jsem, že nepůjdeme do žádných kytiček, natož obvyklé růžové. Kapsář je svěží, střih osvědčený, doufám, že bude dobře sloužit.

Na dřevěné tyči se bude určitě vyjímat lépe jak na násadě od smetáku:-)

2 klučičí ragovky

2 Ragquilts

 

Dostala jsem zakázku na 2 deky ve stylu rag quilt (roztřepený vzhled), paní měla přání červeno-bílo-modré barvy, dohodli jsme se na košilovině (kterou byla docela fuška sehnat), dostala jsem rozměry a začalo šití a stříhání...

Deky nejsou úplně stejné, čtverečky jsem naskládala, jak se povedlo, ale odlišují se hlavně zadní stranou.

Dárek do Kanady

A Gift to Canada

 

 Loni se mi odstěhovala kamarádka do Kanady. Má 3 děti, kluky, a za pár týdnů má přijít na svět 4. děťátko, holčička. Kamarádčina sestra tam pojede, aby jim trošku pomohla v začátku a snad přijede včas, aby pohlídala tu klučičí smečku v době porodu, protože kamarádka se zatím nedomluví, což by u porodu mohl být trošku problém, takže přítomnost manžela je nutností. Doufám, že přibalí i moje dárečky pro kamarádčiny děti.

Teď je tam sice vedro jako u nás, ale sněžilo prý ještě začátkem května, takže nákrčníky kluci přes rok snad užijí a miminko určitě nepohrdne něčím k ožužlávání.

No a taky něco pro kamarádku.

Ano, kdo na kosmetické taštičce poznal zbytky látek z fotkové deky, má dobrý postřeh:-) Zůstaly mi skutečně jen kousíčky a jsem ráda, že budou dělat radost až za mořem.

U nás doma

My home - entranceroom 

 

Ráda pro inspiraci nahlížím k jiným, mám ráda fotky z domovů, jejich interiérů, tak jsem se rozhodla zveřejnit aspoň pár drobností od nás. Kdo k nám přijde na návštěvu, vejde do mrňavé předsíně.

Malý nástěnný quilt v naší předsíni.

Nijak složitý, ale přesto ho mám ráda. Byly to snad první látky, které jsem tehdy objednala v zámoří, jsou od Mody.

Botník dělal snad před 30 lety můj taťka na míru. Byl vínově červený, výplň ve dvířkách tvořila zažloutlá kanava. Jiný, takhle atypický nábytek jsem nesehnala, takže došlo na renovaci. Zvolila jsem zelenou, sama natřela, sama potáhla dvířka. Není to žádný designérský kousek, ale slouží dobře a je v něm i kus mé práce. A paneláková minichodba je aspoň trošku veselá.

Jaro v paneláku

Spring in a block of flats

 

Učím se hledat krásu i v panelákovém bydlení a letos je mi velkou radostí už 2 měsíce kvetoucí rostlina v květináči zavěšeném na zábradlí balkónu.Nebe občas doplňuje mou zapomnětlivost a sem tam na kytičku zaprší.

Dalším milým překvapením je kaktus, který mám už od dětství. Vždy jsem si dělala legraci, že je to nějaký vzácný druh, který kvete jednou za 50 let, protože mi nikdy nekvetl. A za dobu mého manželství (cca 7 let) kvete už potřetí. Tak přemýšlím, co mu asi dřív chybělo? :-)

  Škoda jen, že tou nádherou se člověk může kochat jen jeden den, druhý den už uvadá...

Jak se rodí vzpomínková deka

How is Born the Memory Quilt

Pod pojmem "memory quilt" neboli česky vzpomínková deka najdeme přehozy s různě zakomponovanými fotkami, vytisknutými na látku. Tuto techniku jsem už dávno obdivovala na zahraničních quiltech a manželovi rodiče mi připadali vhodnými adepty na takovýto dárek. Speciální látku pro tisk jsem si nechala objednat v zahraničí, nedlouho potom se začala prodávat i u nás. Deka dělá již nějaký ten rok radost a od té doby se našla řada zákazníků, kteří mě nechali "zašít" své rodinné vzpomínky do dárků pro své blízké. Vždy si té důvěry velmi vážím.

Jak taková deka vlastně vzniká?

Zákazník si vybere barevné ladění. Buď podle interiéru bydlení nebo podle oblíbených barev obdarovaného. Většinou pošlu odkazy na pár osvědčených e-shopů s pestrou nabídkou a zákazník si vybírá látky podle fotky. Je to trošku risk, nic pro toho, kdo má naprosto přesnou představu:-) Materiál pak objednávám já. Musím v tu dobu už mít promyšlené rozměry výsledného díla a celkové rozvržení.

Všechny látky musím vyprat a vyžehlit. Dělá se to kvůli srážlivosti i kvůli vymytí přebytečné barvy (popř. zjištění, že látka pouští stále dokola a není tedy pro patchwork vůbec vhodná, i takové případy se čas od času řeší).
No a v ten samý čas zákazník posílá elektronickou formou fotky. Ideálně v co nejlepším rozlišení. Použít se dají i pěkně naskenované staré fotky např. z dětství či svatby rodičů... A teď přichází na řadu manželova práce, protože já s programy na úpravu fotek až taková kamarádka nejsem. Na většinu zakázek jsme fotky upravovali na černobílou (či tónovanou) variantu, barevné jsme dělali zatím jen polštářky. Použít se musí kvalitní inkoust do tiskárny. Vytištěné fotky se zafixují, vymyje se přebytečná barva. Tyto přípravné práce zaberou spoustu času a přiznám se, že u mě patří k těm méně oblíbeným částem:-)
Pak se s fotkami pracuje jako s tištěným obrázkovým panelem, začínají se zakomponovávat do ostatních látek, sešívat, seřezávat a zase sešívat (popř. párat:-) ).

Pomalu se nám rýsuje hotový top (přední strana) deky.

Teď si musím připravit zádička (zadní stranu) deky, vatelín a na něj hotový top. Všechny 3 vrstvy uhladím, poctivě sešpendlím. Mohou se i sestehovat, já si zvykla na špendlení i přes to, že pak občas při práci teče krev:-) Sešpendlenou deku pomalu soukám pod mašinu a začnu s prošíváním všech tří vrstev. Je to docela namáhavá práce, deku 200 x 140 cm musím zhruba 150 krát pod ramenem stroje otočit, posunovat opatrně, aby jehla šila jen tam, kde má... Prošívání celou deku zpevní, dají se tvořit plastické efekty.

Nakonec se přišívá lem. Na zadní část přijde ještě signovka, což je většinou cedulka s věnováním, tu už přišívám ručně.
Po spoustě hodin práce se vyklube dílo v celé své kráse.

Deka se může prát, nepočítá se s pravidelným prohnáním pračkou každý měsíc, ale občasná údržba jí neublíží. Musí se dodržet jemné praní (snažíme se deku do pračky smuchlat fotkami dovnitř) max. na 30 stupňů, ideálně tekutý prací prostředek (do tekutých nejdou dát bělidla) a pro jistotu s ubrouskem na zachycování přebytečné barvy (prodává drogerie DM, Rossman nebo firma Iberia). Po vyprání ihned rozložit a nechat uschnout. Patchwork se obvykle nežehlí.

Futrálek na flétnu

Flétnu jsem koupila v manžestrovém obalu. Mě stačil, ale představa, jak flétna dopadne v rukou mého čtyřletého skřítka, mě trošku děsila. Byl nejvyšší čas vymyslet něco, co flétnu ochrání lépe a bude dítko trošku motivovat ke hraní. Obal slouží několik let a my už se pomalu začínáme těšit na první koncert. Postupně vznikly různé varianty a já doufám, že dělají radost tak, jako u nás doma.