Kalhotový speciál

The Trousers Special

Občas dostanu otázku, jestli se mi šití na děti vyplatí? Samozřejmě, že teď už je to pro mě spíš vášeň, možná trošku výzva, co všechno jsem schopna zvládnout, zároveň však nutnost zvlášť v oddělení kalhot. Sehnat na většinu členů naší rodiny kalhoty je náročný úkol, takže často zbývá jako jediná možnost šití. Různé variace na tepláky z téměř jakýchkoliv materiálů, softshellky, šusťáky, maskáče, rifle, manžestráky... často je ani nefotím. Navíc děti asi závodí, kdo udělá díru na koleni dřív, a velmi často se pak ještě bavím našíváním různých záplat. Tak aspoň něco málo z poslední doby zdokumentováno.

Nedávno jsem koupila opravdu pěknou teplákovinu (uvidíme ještě, kolik vydrží) a vyzkoušela prošívání na coverlocku. Jednou na líci, jednou na rubu (jednou jsou kapsy přišité z vrchu, podruhé zespodu), aby si hoši tepláky snadno poznali a já mohla testovat, která varianta je estetičtější a praktičtějí.

Dalším úspěšným projektem jsou manžestráky. Látka z komunistických zásob (kvalitativně je to sázka na jistotu), střih z Ottobre a synovy nejoblíbenější školní kalhoty. Asi jsou mu pohodlné střihem i materiálem, protože je odmítá střídat s kupovanýma riflema.

Maskáč je neoblíbenější vzor nejstaršího a opět padnoucí střih z Ottobre. Přidávám do pasu ještě regulační gumu, kluci to tak mají rádi, navíc mladší syn, ač téměř stejně vysoký, přece jen je ještě hubenější než ten starší.

A další softshellky, nějaké unosíme sami, jiné putovaly do širší rodiny. Tady si střihy obvykle dělám sama.

A nakonec důkaz, že i můj muž má ode mne softshellky.